Jak jsem v těhotenství přibrala 36 kilo, aneb co je to Preeklampsie?

„Pane doktore, mám obrovské otoky, nejvíce na nohách a rukách. Nevejdu se už do žádných bot.“ Říkám gynekologovi na pravidelné těhotenské poradně. „ Co byste chtěla? Otoky má skoro každá těhotná žena.“ Odbyl mě. „A nepřipadá Vám, že moc přibírám? Taky mě občas z minuty na minutu poleje studený pot a motá se mi hlava.“ Pokračuji ve svém výčtu stížností.

Je mi trapně, protože na mě kouká svým výrazem, Ježíši, zase jedna, co to strašně řeší. Kdyby jen věděl, že já se jen tak kvůli něčemu neozvu, že jsem v tomhle celkem skromná a nechci nikomu přidělávat práci, a tak radši mlčím a řeknu, že je vše v pořádku. „Maminko, na to jste měla myslet dříve, než jste začala jíst za dva, v těhotenství nemáte jíst dvakrát tolik, ale dvakrát kvalitněji. A tlak máte trošku zvýšený už od začátku, tak si nemyslím, že by to mělo značit něco vážnějšího. Uvidíme se zase za týden. Nashledanou.“ Vytlačil mě z ordinace i přes to, že jsem se nadechovala k další větě.

No dobře, tak je to asi opravdu normální. Ujišťovala jsem sama sebe. Den před termínem porodu mě přítel vezl do porodnice na kontrolu ozviček miminka (kardiotokograf). Jelikož všechny matky z naší rodiny vždy přenášeli, nepředpokládala jsem příchod miminka v termínu, nebo před ním. Ale kufr do porodnice jsem měla už pár týdnů sbalený a měla jsem ho samozřejmě sebou, kdyby náhodou.

Byl prosinec, ale žádná velká zima naštěstí nebyla. Proč to říkám? Byla jsem tak oteklá, že jsem jela v gumových kroksech, protože nic jiného jsem na své obří nohy nedostala, a v zateplené obrovské růžové mikině. Po celém bříšku a na spoustě dalších částí těla, jsem měla hluboké jizvičky – strie (>>>o těhotenských striích si můžete přečíst můj článek, který najdete tady<<<). Pochybnosti o tom, jestli je tohle opravdu v pořádku, byli na místě.

Dorazili jsme do porodnice, sestra mě zavolala na pokoj, požádala mě o ranní moč, kvůli zjištění množství bílkovin. Na bříško mi připevnila gumovými pásy čidla kardiotokografu a dvacet minut jsem ležela v klidu na boku a přístroj zaznamenával srdeční ozvy mého miminka. Cítila jsem, jak se v břiše malá kroutí, tak jsem věděla, že budou s výsledky ozev spokojení. Tak to také bylo, ozvičky v pořádku, miminko se má v bříšku dobře. Teď ještě kontrolní měření tlaku a budeme moci jet domů.

Sestra mi nasadila na ruku digitální tlakoměr, když se pípáním ohlásil výsledek měření, sestra mírně vykulila oči. „Zkusíme to ještě jednou.“ Řekla, a znovu spustila měření tlaku. No…, výsledek byl asi stejný, protože sundala digitální tlakoměr a vzala si normální a začala mi měřit tlak znovu a po chvilce ještě jednou. To už jsem začala být nervózní a ptala jsem se co se děje. Řekli mi, že mám velmi vysoký krevní tlak, že jsem tu teď půl hodiny ležela naprosto v klidu, a že takový tlak je velmi nebezpečný, a že mi vezmou vzorek krve pro jistotu. Mám si sednout v čekárně a dvě hodiny počkat na výsledky. Nikdo mi neřekl co se děje, v čem může být problém. A tak jsme s přítelem tiše a nervózně seděli v čekárně a čekali na výsledky.

Když nás konečně zavolali do ordinace. Paní doktorka nám oznámila, že mají podezření na Preeklampsii, a že si mě tu nechají na pozorování a další vyšetření a podle dalších výsledků se rozhodnou co dál. Preeklampsie? Co to je? To slovo jsem slyšela poprvé, začali se mi koulet slzy po tváři. Měla jsem strach. Doktorka, sestra na příjmu, ani personál na oddělení rizikových těhotenství mi nebyli schopni nebo možná spíše ochotni říct, co že to vlastně se mnou a mou nenarozenou dcerkou je.

Chytrý plod bojující o život, parazitující v matčině těle, aneb co je to ta Preeklampsie?

Preeklampsie je onemocnění placenty, kdy při její tvorbě vznikne nedokonalý otvor do cév sliznice dělohy. Tímto otvorem protéká mateřská krev k plodu a tak plod zásobuje kyslíkem a živinami. Když jsou tedy cévy matky otevřeny málo, klesá přísun živin a kyslíku k plodu.

Ta malinkatá fazole, která má jen několik desítek milimetrů, bojuje o svůj život a tak začne produkovat látky, které zvýší krevní tlak matky. Čímž docílí svého. Rychlejší oběh krve matky zajistí dostatečný přísun všeho, co potřebuje.

Tyhle látky, které plod produkuje, však útočí na cévní stěny matky v celém jejím těle a tím jí způsobují mnohé problémy. Z ledvin začnou unikat bílkoviny, v játrech mohou odumírat jaterní buňky, cévy v mozku se mohou křečovitě stahovat. Následkem je pokles hustoty krve matky, z krve se odlučuje voda, která se usazuje v mimocévních prostorách, a vznikají otoky. Především na končetinách.

Když si to hodíme do přehledných bodů:

Riziko preeklampsie mají ženy,….

• které měli preeklampsii již v prním těhotenství, nebo jí mají v rodinné anamnéze.
• ve věku pod 20, nebo nad 40let
• které mají vícečetné těhotenství
• prvorodičky

Jak poznat preeklampsii?

• otoky a velké přírůstky na váze (způsobené zadržováním vody v tkáních)
• opakovaně naměřený vysoký krevní tlak (vyšší než 140/90 v klidu)
• zvýšené množství bílkovin v moči
• silná bolest hlavy, poruchy zraku (rozostřené vidění, chvilkové ztráty zraku, citlivost na světlo)
• mdloby, nevolnost, zvracení

Jaké mohou nastat komplikace?

• nedostatečné zásobení plodu kyslíkem a živinami = zpomalení růstu, nízká porodní váha, předčasný porod, úmrtí plodu v děloze.
• zvýšené riziko předčasného odloučení placenty od děložní stěny, které může vyvolat silné krvácení ohrožující matku i dítě na životě.
• HELLP syndrom (rozpad červených krvinek, zvýšení jaterních testů a snížení množství krev. destiček. Příznaky jsou silná nevolnost, zvracení, bolest hlavy, a bolest na pravé straně pod žebry. Ohrožuje život matky i dítěte.)
• Eklampsie (nejzávažnější komplikace, dochází při ní k nedostatečnému okysličování mozku matky, což vede ke křečím a bezvědomí. Může způsobit trvalé poškození orgánů a ohrožuje život matky i dítěte. Příznaky jsou silná bolest hlavy, bolest na pravé straně pod žebry, poruchy zraku a změny chování, např. zmatenost, podrážděnost, apatie.)

Jak se preeklampsie léčí?

• Vzhledem k povaze onemocnění je jedinou léčbou porod. Dokud to jde, podávají se matce léky na snížení krevního tlaku a magnesium jako prevence křečí. Žena je většinou hospitalizována v porodnici, kde je trvale sledován zdravotní stav její i dítěte.

A jak jsem skončila já?

O přístupu a informovanosti od personálu porodnice, Vám napíšu zase v jiném článku. Ale řeknu Vám, že všechny výše uvedené informace jsem si musela zjistit sama. Tam, mi tenkrát nikdo nic neřekl a já vlastně jen dělala to, co mi oni řekli, že by mi doporučili, bez jakéhokoliv poučení.

Druhý den po hospitalizaci a dalších vyšetřeních mi začali vyvolávat porod… O několik hodin déle se narodila naše dcera, poté jsem porodila placentu, která způsobila všechny ty problémy a bylo po preeklampsii.

Každopádně dozvuky této nemoci, jsem si musela protrpět ještě několik dalších měsíců po porodu. Pět měsíců jsem brala prášky na tlak a docházela na pravidelné kontroly krevního tlaku. Tři měsíce se mé tělo zbavovalo nahromaděné vody v tkáních. Přesněji řečeno jsem tři měsíce v kuse seděla na záchodě a čůrala litry a litry a litry tekutin. Abyste měli představu, v těhotenství jsem nabrala neskutečných 36 kilogramů. Porodem jsem ztratila nějakých 8 kg. A dalších 20-ti kilogramů jsem se zbavila během těch třech následujících měsících po porodu. A s tím zbytkem? S tím bojuji do dnes 😀

A jako poslední jsem si odnesla na půl roku přezdívky typu bledule, smrtka, bílá jako stěna (díky zhuštění krve, následkem úniku vody z krve, jsem při krvácení u porodu měla mnohem vyšší ztrátu krvinek, než zdravá rodička.)

A pokud budu ještě někdy těhotná, nechám si v prvním trimestru udělat screening preeklampsie, který Vám za poplatek kolem 1.000,-Kč udělají v každé genetické ambulanci.